Ze sladkých malých dětiček se v určitém období stanou vzdorovitá stvoření a není vůbec snadné s nimi vycházet. Nepořádek v pokojíčku, poházené oblečení, protelefonovaný majlant, stále obsazená koupelna, zapomínání na povinnosti, neustálé žádosti o zvýšení kapesného a další záležitosti ze kterých rodičům vstávají vlasy hrůzou.
Co se stalo s tím bezproblémovým sladkým andílkem? Vaše dítě je pod palbou hormonů a každé pubertu prožívá jinak. U některých dětí puberta přejde bez větších problémů a některé připravují svým rodičům infarktové stavy. Může mít i tak destruktivní dopad na celou rodinu, jako má uragán na skvěle prosperující farmu. Ačkoliv odborníci radí komunikovat s dítětem, jak s ním chcete o něčem inteligentním hovořit, když své doupě opustí zřídkakdy, a to jen za účelem vybílit ledničku a na vaše pokusy o konverzaci obrací oči v sloup a špulí hu….pusu. Vztahy dítěte s rodiči posilují společné zážitky, ale jak toho klacka přimět, aby jel s vámi na výlet? To by byl učiněný trapas – jet někam se starožitnostmi, jako jsou rodiče. Existuje tedy vůbec nějaká možnost, jak toto období přečkat bez úhony na zdraví?
Zdravý selský rozum
Zatímco módní manýry můžete se silným stiskem jazyka mezi zuby přežít a tolerovat, návštěvy putyky rozhodně netolerujte. Zkrátka jsou věci, kde se přimhouřit oko dá, ale jsou věci, kde dítě bruslí na tenkém ledu. Rodiče se musí naučit používat zdravý selský rozum. Namísto obviňování, vyhrůžek a trestů se snažte hledat alternativní možnosti. Nedávejte rozkazy (na ně puberťák reaguje výbuchem a vzdorem), ale buďte konkrétní.
Buďte konkrétní
Namísto příkazu – okamžitě si tu hudbu ztlum nebo uvidíš ty fofry – řekněte, mohl by sis prosím tebe tu hudbu ztlumit? Potřebuji se tady na něco soustředit. Pozor si dávejte i na svůj tón hlasu, a pokud si koukáte do očí, pozor na výrazy ve tváři. Z vaší strany by to nemělo působit jako zastrašování ani jako rozkaz pana generála. Na takové pokusy reagují rovněž puberťáci citlivě. Mějte stále na paměti, až vás bude svrbět dlaň, že to hormony promlouvají skrze vaše dítě.
To však neznamená, že si máte na sobě nechat štípat dříví. To ani omylem. Jen neztrácejte trpělivost a ukažte, že jste nad věcí a máte to pevně ve svých rukou. Případně můžete dát dítěti vybrat – buď si tu hudbu vypneš úplně, nebo ztlumíš a zavřeš dveře. Budete-li jednat podrážděně, vrátí se vám to jako bumerang. Nedělejte z komára velblouda, ono to na věky trvat nebude. Takže: trpělivost, konkrétnost, přirozená autorita (nikoliv hněv, tresty a vyhrůžky), zdravý selský rozum a nervy ze železa. Hodně zdaru. Já už to mám za sebou 😀