Jsem Hamiczech – na sítích známá jako travel blogger a travel influencer. Zaměřuji se především na propagaci ubytovacích zařízení, ale píši i podrobné průvodce o navštívených místech. Mými hesly jsou TRAVEL – FASHION – SPORT, takže spolupráce navazuji ve všech těchto oblastech, ale pouze se značkami, které jsou mi něčím blízké, aby to mělo nějaký smysl. Cestování ale výrazně vede, neposedím chvilku doma. V mém běžném životě se věnuji podnikání.
Cestování miluji již od dětství, když nás rodiče brávali do bývalé Jugoslávie, na území dnešního Chorvatska. Spávali jsme v kempech. Ale byli jsme šťastní, že jsme u moře. Zřejmě proto je Chorvatsko jednou z mých nejoblíbenějších zemí i dodnes, navštěvuji jej velmi často. Pokaždé, když cítím vůni moře, borovic a fíků, vzpomenu si na své dětství.
Starší čtenáři si to budou pamatovat, toto jsou informace spíše pro mladší generaci. I já se musela na detaily ptát rodičů, protože si to až tak nepamatuju a hlavně jsem to jako dítě neřešila. Před rokem 1989 bylo dost těžké někam vycestovat. V bývalém Československu bylo jen 5 cestovních kanceláří, jaký rozdíl oproti dnešku! Většina Čechoslováků se dovolenkovala v rodné vlasti, jet do zahraničí byl proces velmi komplikovaný. Jezdit se mohlo do zemí socialistického bloku jako východní Německo, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko. Do Sovětského svazu nebo Polska byl nutný zvací dopis. A Jugoslávie (tvořena dnešními státy Černá Hora, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Makedonie, Srbsko a Slovinsko) byla většině občanů ČSSR zapovězena, protože se příliš blížila západu, což ji dělalo nebezpečnou destinací. Po revoluci v roce 1989, když se nám otevřely hranice a mohli jsme cestovat, tak jsme si zase drahé hotely a restaurace nemohli dovolit. Byli jsme známí jako národ paštikářů. A dnes? Dnes jsme národ cestovatelů. Jezdíme do hotelů, stravujeme se v restauracích, dopřáváme si výlety. Jaký skok!
Ale zpět k mým osobním vzpomínkám. Když jsem měla 2 roky, tak mě naši poprvé postavili na lyže. A tento zimní sport miluji dodnes, jen jsem jako náctiletá vyměnila lyže za snowboard. Do Alp jsme poprvé jeli v roce 2001. Myslela jsem si, že jsem v ráji! Dlouhé, vzorně upravené sjezdovky, místo vleků sedačky a kabinové lanovky, žádné řady, krásné italské počasí… O něčem takovém jsem mohla jen snít! Pak jsme jezdili do Alp každý rok a v ČR jsem lyžovat přestala. Alpy mě totálně rozmazlily. A i když některá česká střediska se Alpám mírně přibližují, fronty zůstaly a mě nebaví v nich stát. Nehledě na to, že v našich podmínkách obvykle nemíváme sníh od listopadu do května.
Později, když jsem studovala na univerzitě, jsme s přáteli jeli na Work & Travel do USA, konkrétně na Floridu. Bylo to zrovna v roce, kdy USA pustošil hurikán Katrina, takže to byl rok 2005. Není to nic pěkného, když se díváte na TV, která najednou začne blikat a houkat a objeví se titulek: pozor, blíží se k vám hurikán. A vy nemáte ponětí, co máte dělat. Palmy se ohýbaly k zemi, příšerně pršelo, a vy se modlíte, ať ten „papírový dům“, ve kterém bydlíte, vydrží. Tehdy to nebylo jako dnes. Mobily byly tlačítkové, a sms nebo volání do ČR bylo nehorázně drahé. Datové tarify tehdy ještě vůbec nebyly, nebo nějaká wifi. Jediné místo, kde jste se dostali k internetu, byla veřejná knihovna, která od nás byla dost daleko, a my jsme neměli auto. Vlastně jsme tam byli snad jediní, kdo chodil pěšky, bez auta se tam moc žít nedá, vše je daleko. Takže si umíte představit naše mamky doma, které trnuly hrůzou, jestli vůbec žijeme, když ty záběry viděly v televizi. Naštěstí nás to míjelo jen mírně, tehdy to nejvíce odnesl New Orleans 🙁
Pracovali jsme v hotelu, jako housekeeping. Dokud si to nezkusíte, tak si ani neuvědomíte, jak je ta práce náročná. A nevěřili byste, jaký binec jsou někteří schopni udělat v luxusním hotelu! Někteří se vůbec neobtěžovali používat koš, jiní se rozhodli, že si do mramorové koupelny donesou půlku pláže atd. Od té doby se vždy snažím pokoj v hotelu jakž takž uklidit a nechávám uklízečkám dýško.
Protože cestování je mé velké hobby, rozhodla jsem si založit cestovatelský účet na Instagramu a sdílet své zážitky a poznatky z cest. A lidé mě začali sledovat. Touto cestou bych chtěla poděkovat všem svým fanouškům, že i když nejsem nikdo známý, tak mě sledují v tak hojném počtu. Jsem opravdu ráda, že někdo oceňuje moji práci.
A protože jsou sociální sítě zejména o sdílení fotek a videí, a popisky moc lidí nečte, rozhodla jsem se založit i blog www.hamiczech.tips v češtině a angličtině, pokud by se někdo chtěl dozvědět podrobné informace o daném místě, hotelu či restauraci, tak má možnost.
Zaměřuji se zejména na progaci hotelů, píšu o nich do všech detailů, včetně fotek a videí, takže pokud pracujete jako PR nějakého hotelu a líbí se vám moje práce, neváhejte mne kontaktovat.
A já již všem cestovatelům popřeji jen hodně šťastných kilometrů a ať vždy dosáhnete svého cíle!
Kontakty na Hamiczech:
Blog: www.hamiczech.tips
Instagram: @hamiczech
Facebook: @hamiczech.tips
Youtube: @hamiczech
Zdroj obrázků: hamiczech.tips
